Mateřskou lásku dokáží pochopit a uchopit jen matky samotné. Je to asi to nejsilnější pouto, které může mezi dvěma lidmi vzniknout. U matky toto pouto začíná už v těhotenství, postupně sílí, narozením exploduje a pak se během let jen upevňuje a upevňuje a neustále sílí.
Dalším faktorem tohoto citu je pocit zodpovědnosti. Už v těhotenství cítí matka ke svému dítěti pouto, které nikdy dříve k nikomu necítila. Už se nebojíte jen o sebe, ale máte strach, aby se něco nestalo Vašemu nenarozenému dítěti. Pokud jste v nebezpečí Vy, je v nebezpečí i Vaše dítě.
Tento pocit nemůže pochopit otec, protože necítí, jak ve Vás ten druhý život sílí a roste. Maminky tento pocit zodpovědnosti, strachu a lásky během těhotenství shodně popisují a muži se nejsou schopní s tímto pocitem ztotožnit a často nechápou strach, který žena během těhotenství cítí.
I při samotném porodu jsou maminka s dítětem neodlučitelně propojeni a to se nebavíme pouze o pupeční šňůře. Během celého porodu vznikají vazby mezi matkou a dítětem, které ani život samotný nemůže nikdy zpřetrhat.
Po narození dítěte je matka s dítětem 24 hodin denně, 7 dní v týdnu a dělá s ním naprosto vše. Dítě je plně odkázáno právě na péči matky. I tady jejich vzájemné pouto jen sílí. Říká se, že tak, jak se dívá matka na své dítě, a jak se dívá dítě na svou matku, je definicí lásky.
Je tomu doopravdy tak. Dívají se jeden druhému do očí a milují se, budou se milovat vždy, ať se mezi nimi stane cokoliv.
Líbí se nám, že ženy si tuto moc, toto kouzlo mateřské lásky moc dobře uvědomují a doopravdy o ni pečují a hýčkají si jí. Dítě je Vaším odrazem, tak jak se k němu chováme, takový se z něj stává člověk, tak dobrý a srdečný, jak dobrá a srdečná jste Vy.
Pro všechny tyto výše zmíněné argumenty si troufáme říct, že není silnějšího, upřímnějšího a přirozenějšího citu nežli mateřská láska. Matky by pro své děti dýchaly, žily a provázely je celým životem, kdyby to bylo jen trochu možné. Vždy ale pro své děti budou přístavem jistoty, bezpečí, naděje a lásky.
